Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:
  • A
  • A

89/2012 Sb., Zákon občanský zákoník, ve znění účinném k 1.4.2024

  • A
  • A
č. 89/2012 Sb., Zákon občanský zákoník, ve znění účinném k 1.4.2024
ZÁKON
ze dne 3. února 2012
občanský zákoník
Ve znění:
Předpis č.
K datu
Poznámka
460/2016 Sb.
(k 30.12.2016)
mění § 3033 odst. 1 a nabývá účinnosti bod 6 přechodných ustanovení
460/2016 Sb.
(k 28.2.2017)
mění § 35, 59, § 113, § 164, § 441, § 498, § 509, § 709, § 901, § 921, § 1537, § 1867, § 1988, § 2045, § 2254, § 2301, § 3025, § 3041, § 3046; ruší § 115 až 117; nabývají účinnosti body 1, 2, 7 a 8 přechodných ustanovení
460/2016 Sb.
(k 1.1.2018)
mění § 1124, § 1125, § 1451, § 1452, § 1457 a § 1474; nabývají účinnosti body 3, 4 a 5 přechodných ustanovení
303/2017 Sb.
(k 1.1.2018)
ruší § 147 až 150 a § 231; mění § 272 odst. 1
111/2018 Sb.
(k 1.7.2018)
mění § 1811, § 1820, § 1821, § 1840, § 1843, § 1866, § 2521 až § 2544; vkládá nový § 2530a, § 2536a, § 2544a a § 2549a
171/2018 Sb.
(k 1.12.2018)
mění § 1811, § 1840; vkládá § § 1844a
33/2020 Sb.
(k 1.1.2021)
vkládá § 158a a mění § 205 a § 524
163/2020 Sb.
(k 1.7.2020)
mění, celkem 64 novelizačních bodů; nová přechodná ustanovení
192/2021 Sb.
(k 1.7.2021)
mění § 32, § 36, § 898, § 1932, § 2048, § 2279, § 2920, § 2921, vkládá § 899a, § 2282a; nová přechodná ustanovení
374/2022 Sb.
(k 6.1.2023)
mění, celkem 134 novelizačních bodů; nová přechodná ustanovení
429/2022 Sb.
(k 5.1.2023)
mění § 2374, § 2378, § 2379, § 2380, § 2381, § 2388, § 2389; vkládá § 2374a
414/2023 Sb.
(k 1.1.2024)
mění § 661, § 777, § 778, § 833, § 835, § 842, § 851, § 860, § 861 a § 863
31/2024 Sb.
(k 1.4.2024)
mění § 2760, § 2763, § 2767, § 2768, § 2782, § 2786, § 2790, § 2797, § 2798, § 2800, § 2808, § 2812, § 2817, § 2818, § 2851, § 2854, § 2867
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ ČÁST
HLAVA I
PŘEDMĚT ÚPRAVY A JEJÍ ZÁKLADNÍ ZÁSADY
Díl 1
Soukromé právo
§ 1
(1) Ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo. Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.
(2) Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
§ 2
(1) Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.
(2) Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu.
(3) Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
§ 3
(1) Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.
(2) Soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že
a) každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí,
b) rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany,
c) nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých,
d) daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny,
e) vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, a
f) nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.
(3) Soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva.
§ 4
(1) Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.
(2) Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti.
§ 5
(1) Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.
(2) Proti vůli dotčené strany nelze zpochybnit povahu nebo platnost právního jednání jen proto, že jednal ten, kdo nemá ke své činnosti potřebné
 
 Nahoru
 Napište nám
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: